NewMag

Rubrika: Bydlení

  • Mlátová cesta: Co to je, jak se staví a na co si dát pozor

    Mlátová cesta: Co to je, jak se staví a na co si dát pozor

    Mlátová cesta je oblíbenou volbou pro přírodní zahrady, parky nebo historické objekty. Tento typ cesty je vyroben ze směsi kameniva a jílu, která po zhutnění vytváří pevný, ale přírodní povrch. Mlátovou cestu si volí velké množství lidí zejména pro její rustikální vzhled a jednoduchou konstrukci, ale má i své limity.

    V tomto článku se zaměříme na to, jak se mlátová cesta staví, jaké frakce kameniva použít, a podíváme se na její výhody, nevýhody a cenu.

    Jak se staví mlátová cesta

    Nejprve je třeba připravit podklad, odstranit svrchní vrstvu zeminy a vyrovnat terén.

    Po přípravě podkladu je možné žačít s nosnou vrstvou.

    Na drenážní vrstvu se aplikuje směs jemného kameniva (např. frakce 4–8 mm) a jílu v poměru 4:1. Tato směs se zhutní vibrační deskou nebo válcem, aby vznikl pevný podklad.

    Finální vrstva se skládá z jemného kameniva (frakce 2–5 mm) smíchaného s jílem, která zajišťuje rovnoměrný a hladký povrch. Po zhutnění se povrch zalévá vodou, aby směs ztvrdla a spojila se do pevného celku.

    Jaké frakce kameniva použít?

    Pro správnou konstrukci mlátové cesty je důležité zvolit vhodné frakce kameniva:

    • Frakce 16–32 mm: Používá se pro drenážní vrstvu, která zajišťuje odvodnění.
    • Frakce 4–8 mm: Slouží jako nosná vrstva a zajišťuje pevnost cesty.
    • Frakce 2–5 mm: Používá se v povrchové vrstvě pro hladký a estetický vzhled.

    Směs kameniva by měla být doplněna jílem, který zajišťuje spojení jednotlivých částic a vytváří pevný povrch.

    Park Tirschenreuth,Německo | autor: Redakce Newmag.cz

    Výhody mlátové cesty

    Přírodní vzhled:
    Mlátová cesta se dokonale hodí do přírodních zahrad, historických parků nebo tradičních vesnických prostředí.

    Ekologičnost:
    Použité materiály jsou přírodní a ekologické, což snižuje dopad na životní prostředí.

    Propustnost vody:
    Díky drenážní vrstvě a přirozené propustnosti mlátová cesta nebrání vsakování vody do půdy, což je ideální pro přírodní oblasti.

    Nižší náklady na materiál:
    Ve srovnání s asfaltovými nebo dlážděnými cestami je mlátová cesta finančně dostupnější.

    Nevýhody mlátové cesty

    Menší odolnost
    Mlátová cesta není vhodná pro intenzivní provoz, například pro automobily. Při častém používání může docházet k deformacím nebo erozi povrchu.

    Údržba
    Povrch mlátové cesty je náchylný k poškození během deštivého počasí a vyžaduje pravidelné doplňování nebo opravy.

    Prach
    Za sucha může cesta vytvářet prach, což může být v mnoha ohledech nepříjemné.

    Omezená životnost:
    Mlátové cesty mají kratší životnost než pevné povrchy, jako je beton nebo asfalt.

    Cena mlátové cesty

    Cena mlátové cesty závisí na velikosti plochy, kvalitě použitého kameniva a způsobu provedení. Zde jsou orientační náklady:

    • Kamenivo (různé frakce): cca 300–700 Kč/m³.
    • Cena za profesionální realizaci (včetně materiálu): 500–1 200 Kč/m².
    • Kompletní cena mlátové cesty se pohybuje od 700 do 1 500 Kč/m² v závislosti na rozsahu a náročnosti projektu.

    Kdy zvolit mlátovou cestu?

    Mlátová cesta je ideální volbou pro zahradní stezky, parky nebo historické objekty, kde je důležitý přírodní vzhled a nízké náklady. Je vhodná pro pěší provoz nebo cyklostezky, ale méně vhodná pro intenzivní automobilovou dopravu.

  • Laminát nebo vinyl? Jak vybrat tu správnou podlahu

    Laminát nebo vinyl? Jak vybrat tu správnou podlahu

    Při zařizování či rekonstrukci interiéru je volba správné podlahy klíčovým rozhodnutím. Laminát nebo vinyl? Rozhodně jeden z nich neboť se jedná o dva nejoblíbenější typy podlah. Je však potřeba zohlednit několik důležitých faktorů. Každý z těchto materiálů má své výhody i nevýhody, které je třeba zvážit v závislosti na konkrétních potřebách. 

    Laminát 

    Laminátová podlaha je složená z více vrstev materiálu. Vrchní vrstva – dekorativní, napodobuje vzhled přírodních materiálů, jako je dřevo nebo kámen, a je chráněna proti opotřebení odolným ochranným povlakem. Pod touto vrstvou se nachází jádro z dřevovláknitých desek, které poskytuje pevnost a stabilitu.

    Výhody laminátu:

    Odolnost: Laminát je známý svou odolností proti poškrábání, což je důležité zejména v domácnostech s dětmi nebo domácími mazlíčky.

    Vzhled: Laminátové podlahy velmi realisticky napodobují přírodní materiály, jako je dřevo nebo kámen, které dodávají podlaze luxusní vzhled.

    Cenová dostupnost: Laminát je obvykle levnější než podlahy z masivního dřeva nebo kvalitnějšího vinylu. Nabízí skvělý poměr mezi kvalitou a cenou.

    Snadná údržba: Laminátové podlahy jsou snadno čistitelné. Stačí pravidelné zametání a občasné vytření. 

    Nevýhody laminátu:

    Nemožnost opravy: V případě poškození, například hlubokého škrábance, je obtížné laminát opravit. Většinou je nutné vyměnit celý poškozený panel.

    Citlivost na vlhkost: Laminát není vhodný do místností s vysokou vlhkostí, jako jsou koupelny nebo sklepy. Při dlouhodobém vystavení vlhkosti může dojít k deformaci či bobtnání.

    Pocit pod nohama: Laminátové podlahy mohou působit tvrději a chladněji než jiné typy podlah. Pokud laminát zvolíte, ideální to bude s podlahovým topením.

    Vinyl

    Vinylové podlahy jsou vyrobeny z několika vrstev syntetického materiálu, přičemž vrchní vrstva, stejně jako laminát,napodobuje různé dekory. Vinyl je nabízen v různých formách, například v rolích, dlaždicích nebo v podobě lamelů.

    Výhody vinylu:

    Odolnost proti opotřebení: Kvalitní vinylové podlahy jsou velmi odolné vůči opotřebení, škrábancům a skvrnám. Jsou vhodné pro domácnosti s vysokým provozem. 

    Vlhkostivzdornost: Vinyl je 100% odolný vůči vodě, což z něj činí ideální volbu pro vlhké prostory, jako jsou koupelny, kuchyně nebo sklepy. Na rozdíl od laminátu vinyl neabsorbuje vodu a nedochází k jeho deformaci.

    Měkký a teplý povrch: Na rozdíl od laminátu je vinyl měkčí na dotek a méně hlučný při chůzi. Navíc dobře izoluje, takže podlaha působí tepleji, což je příjemné pro bosé nohy.

    Snadná instalace: Vinylové podlahy se často dodávají v samolepicí verzi nebo v tzv. „click“ systému, což umožňuje jejich snadnou instalaci bez nutnosti lepení. 

    Nevýhody vinylu:

    Citlivost na teplo a sluneční záření: Vinyl může být citlivý na extrémní teploty a při dlouhodobém vystavení přímému slunečnímu záření může dojít k jeho deformaci nebo vyblednutí.

    Ekologická stopa: Vinyl je syntetický materiál, jehož výroba a likvidace mají vyšší dopad na životní prostředí než přírodní materiály. 

    Porovnání: Laminát vs. vinyl

    VlastnostLaminátVinyl
    VzhledRealistický vzhled dřeva a kameneMůže mít plastický vzhled, ale stále velmi kvalitní napodobenina
    OdolnostOdolný vůči škrábancům, ale citlivý na vlhkostVysoce odolný vůči vlhkosti, škrábancům a skvrnám
    ÚdržbaSnadné čištění, ale citlivý na voduSnadné čištění, odolný vůči vodě
    PohodlíTvrdší povrch, chladnýMěkčí a teplejší povrch
    CenaObvykle levnější než vinylMůže být dražší, zejména u kvalitních typů
    InstalaceClick systém, jednoduchá instalaceClick systém nebo samolepící varianty, velmi snadná instalace
    Životnost10-15 let10-20 let, vyšší odolnost vůči opotřebení
    Vhodnost pro místnostiSuché prostory (ložnice, obývací pokoje)Vlhké i suché prostory (koupelny, kuchyně)

    Kdy zvolit laminát?

    Laminátová podlaha je ideální volbou pro ty, kdo chtějí esteticky věrohodný vzhled dřeva nebo kamene za přijatelnou cenu. Je skvělá pro suché prostory, jako jsou ložnice nebo obývací pokoje. 

    Kdy zvolit vinyl?

    Vinylová podlaha je perfektní volbou pro prostory, kde je zvýšená vlhkost, například koupelny, kuchyně nebo sklepy. Také je vhodná do místností s vysokým provozem, kde hrozí větší opotřebení, například v domácnostech s dětmi a zvířaty.

  • Nejlevnější střešní krytina

    Nejlevnější střešní krytina

    Jaká je nejlevnější střešní krytina? Výběr střešní krytiny představuje poměrně náročný úkol. Při realizaci budeme hledat pomyslný průsečík v celé řadě důležitých parametrů. Který materiál se vyplatí zvolit z hlediska ceny?

    Základní členění střešních krytin

    V zásadě můžeme pro zjednodušení rozdělit střešní krytiny na čtyři základní kategorie:

    • tvrdé skládané krytiny
    • plechové krytiny
    • krytiny na bázi asfaltových bitumenů
    • ostatní střešní krytiny (plastové, kamenné, dřevěné šindele)

    Skupina ostatních střešních krytin se v praxi pro účely realizace střechy rodinných domů používá víceméně okrajově. Následující text se bude proto zaobírat nejčastějšími možnostmi.

    Tvrdé skládané krytiny

    Tuto kategorii lze dále rozdělit na dvě základní skupiny z hlediska materiálu:

    Pálené střešní tašky

    Pálená taška patří k nejstarším materiálům a jde bez nadsázky o střešní krytinu důkladně prověřenou časem. Používá se už několik tisíc let. Vyniká především dobrou odolností a dlouhou životností. Poměrně snadno odolává různým rozmarům počasí.

    Moderní provedení už navíc přináší značnou variabilitu povrchových úprav, tvarů, designů, rozměrů i barev. Povrchová úprava se označuje také jako glazura nebo engoba. Engoba je matná až pololesklá, glazura vytváří lesklý povrch. Jsou-li tyto tašky naopak bez povrchové úpravy, označují se také jako režné. Patří k levnějším alternativám, trpí ale na výraznější ulpívání nečistot.

    Obecně k nevýhodám tohoto materiálu patří vyšší cena, která je ale „vykoupena“ vyšší životností. To jednoznačně nelze podcenit. Od střechy rodinného domu je potřeba vyžadovat životnost nejméně 30 let.

    Betonové střešní tašky

    Mladším „sourozencem“ klasické pálené tašky je betonové provedení. Z pohledu nejdůležitějších kvalit vyniká tato kategorie střešních krytin především značnou pevností a díky tomu i vysokou odolností. K dalším přednostem se řadí i mrazuvzdornost a malá nasákavost.

    Z toho vyplývá poměrně dlouhá celková životnost. Betonové střešní tašky mohou s úspěchem na svém místě vydržet až 50 let. Při zachování adekvátní odolnosti a dlouhé životnosti je však v porovnání s pálenou taškou betonová střecha levnější, a to dokonce o 30 %.

    Mezi vlastnostmi, které nejsou příliš žádoucí, lze určitě jmenovat postupnou ztrátu barevnosti, jíž se v tomto případě nelze příliš účinně vyhnout. Tašky se vyznačují i vysokou hmotností a relativní křehkostí. Mnohým spotřebitelům nevyhovují ani estetické kvality.

    Plechová střešní krytina

    Plechové krytiny nabývají na stále výraznější popularitě. Umožnil to technologický vývoj. Dnes již nabízejí výrobci řadu typů a úprav těchto krytin.

    Nejčastěji se vyrábějí z oceli nebo hliníku. Užívají se hlavně u střech s nižším sklonem, případně tam, kde při rekonstrukci původní střechy krovy již neposkytují optimální únosnost. Charakteristicky jsou totiž tyto krytiny velmi lehké.

    Plechové krytiny lze při srovnání cen jednotlivých materiálů zařadit na pomyslnou další příčku. Jsou levnější než v předešlé části jmenovaná betonová verze. Zohlednit je navíc potřeba i montáž, která je méně náročná na čas i na finance díky možnosti instalovat velkoformátové tabule.

    Krytiny na bázi asfaltových bitumenů

    Primárně do této kategorie patří asfaltové pásy a asfaltové šindele. Charakteristicky jsou tyto krytiny velmi subtilně pojaté, tudíž jsou v první řadě lehké.

    Asfaltový šindel je kromě toho velmi tvárný a nabízí dobrou odolnost vůči UV záření. Instalace na střechu obytného domu však vyžaduje pořízení kvalitního výrobku. Například na zahradní domek či garáž lze použít i šindele pro tento účel ne zcela vhodné. Navíc je nutná kvalitní hydroizolace.

    Z hlediska ceny lze tuto krytinu považovat za cenově nejvýhodnější řešení. K nesporným kladům patří i snadná montáž. Tyto přednosti však do určité míry zastírá kratší životnost takové střešní krytiny.

    Která krytina se vyplatí z hlediska ceny?

    Ceny střešních krytin se přibližně pohybují v rozpětí 180 do 350 Kč za metr čtvereční. Cena pokládky pak bývá stanovena okolo 140 až 200 Kč za metr čtvereční.

    Nejlevnější střešní krytina?

    Nejdražší volbou je pálená a betonová taška, kde cena může dosahovat cca 200 až 350 Kč. S cenou přibližně kolem 160 až 250 Kč představuje vůbec nejlevnější řešení současného trhu asfaltový šindel. Cena by však, pozor, neměla přebít ostatní jmenované vlastnosti, zejména pak celkovou životnost.

  • Plastová vs dřevěná vs hliníková okna

    Plastová vs dřevěná vs hliníková okna

    Plastová vs dřevěná vs hliníková okna

    Při výběru oken je nutné zohlednit některé důležité vlastnosti. Klíčová je hlavně volba materiálu. Jaký je rozdíl mezi okny dřevěnými, hliníkovými a plastovými?

    Dřevěná okna

    Dřevěná okna vynikají svým přirozeným vzhledem. Stejně tak jejich výroba je šetrná vůči přírodě, neboť dřevo je obnovitelným zdrojem. Tato přirozenost dřevu jako materiálu zároveň propůjčuje příznivé tepelně-technické vlastnosti.

    Velmi dobrá je i variabilita ve vzhledu. Dřevěná okna lze spolehlivě přizpůsobit požadovanému účelu využití. Úprava profilů je limitována pouze technickými možnostmi toho kterého výrobce, nikoli přáním zákazníka.

    Životnost dřevěných oken je dlouhá. Má to však podmínku adekvátní péče o ně. Trpí především roztažností, která se může projevit působením nadměrné vlhkosti. Přibližně každých 5 let je proto nutné obnovovat ochranný nátěr.

    Nutné je si uvědomit, že ve srovnání s mimořádně populárním plastem jsou dřevěná okna citelně vyšší investicí.

    Plastová okna

    Plastová okna se vyrábějí z PVC. Oproti dřevěným oknům nemají plný profil. Ve srovnání s dřevěnými okny vynikají ta plastová snazší údržbou. Jejich design si díky pestré škále barev snadno přizpůsobíte svému vkusu i řešení vybrané stavby. Jsou barevně i tvarově stálé. Barevná stálost je podmíněna využitím UV stabilizace.

    Hlavním důvodem obliby plastových oken jsou však především jejich tepelně-izolační vlastnosti a v neposlední řadě i příznivá cena. Oproti dřevěným oknům jsou levnějším cca o 30 až 40 %.

    Úskalím plastových oken může být nižší životnost. To je však poměrně relativní, neboť se pohybuje kolem 50 let. Mnoho zákazníků, kteří si plastová okna pořídí, tak jejich výměnu nebude muset řešit.

    Ačkoli výrobci tvrdí, že plast se nemusí natírat, není pravdou, že by plastová okna byla naprosto „věčná“. Alespoň jednou za rok je vhodné u jakýchkoli oken umýt gumové těsnění saponátem a natřít ho silikonovým olejem. Ta plastová v tomto ohledu samozřejmě nejsou výjimkou.

    V čase může navíc plast degradovat pod vlivem UV záření. Plastová okna nelze doporučit coby vhodné úplně řešení všude, jejich pevnost má své limity. U největších křídel je proto možné zvolit speciální výztuž, případně upřednostnit okna hliníková.

    Hliníková okna

    Hliníková okna působí moderně, hodí se tak především do novostaveb. Po stránce designu je lze velmi dobře sladit k barvě fasády a dalším prvkům, neboť škála dostupných odstínů je zvláště široká.

    Vynikají vysokou odolností a dlouhou životností. V tomto ohledu převyšují jak okna plastová, tak i ta dřevěná. Navíc nevyžadují prakticky žádnou údržbu.

    Hliníková okna mají výhodu i ve variabilitě rozměrů. Profily lze vyrábět i ve větších velikostech, než dovoluje běžně plast a dřevo. Tento materiál totiž nemá sklon k deformitám.

    Obecně hliník vykazuje horší index prostupu tepla přes rám, neboť má horší tepelnou vodivost. To se však již podařilo stávajícím výrobcům oken účinně vyřešit. Proto se při instalaci hliníkových oken nemusíte obávat vzniku tepelných mostů. Dnešní hliníková okna snesou tedy svými tepelně-izolačními vlastnostmi srovnání jak se dřevem, tak i s plastem.

    Jak vypadá cenové porovnání

    Podobně jako v jiných oblastech platí, že cena do jisté míry předurčuje kvalitu výrobku. Nakupovat nejlevnější okna se vám jednoznačně nevyplatí. Úspora je dána tím, že se šetřilo na úrovni materiálů i zpracování.

    Vyčíslit přesné cenové porovnání úplně nelze. Výslednou částku totiž ovlivní mnoho faktorů, mimo jiné i použité sklo, členění oken nebo způsob otevírání. Okna se jednoduše vyrábějí na míru do konkrétních podmínek, kalkulaci je proto potřeba tvořit s ohledem na individuální projekt.

    Lze však říci, že cena za dřevěná okna je cca 1,3násobkem ceny oken plastových. U hliníkových oken už to však bude i 2,5násobek.

  • Plechová versus pálená versus betonová krytina

    Plechová versus pálená versus betonová krytina

    Vybrat střešní krytinu není úplně jednoduché. Podle čeho volit a jaké přednosti mají jednotlivé materiály?

    Jak vybrat vhodnou střešní krytinu

    Nejvhodnější střešní krytinu určuje v první řadě tvar a složitost střechy, její sklon a také konkrétní podmínky v dané lokalitě.

    Žádoucí je u střechy v první řadě dlouhá životnost. Neméně podstatné je pak i estetické hledisko a určující je pro majitele nemovitosti přirozeně i cena. Setkat se můžeme s různými materiály, přičemž nejčastěji se v praxi využívá krytina plechová, betonová, případně pálená taška.

    Plechová krytina

    Oblíbený je tento typ krytiny hlavně u dřevostaveb. Plechovou střešní krytinu charakterizují nízké pořizovací náklady a jednoduchá montáž. Vzhled těchto střech je přijatelný díky pestré škále barev a struktur povrchové úpravy. Soubor těchto výhod z nich dělá stále oblíbenější řešení pro řadu tuzemských staveb.

    Plechové střechy se vyznačují i nízkou hmotností. Ta může být až 20x nižší ve srovnání s pálenou taškou. To umožňuje zjednodušit a zlevnit případnou rekonstrukci krovu. Slabým místem plechových střech naopak bývají vruty. Pokud je nicméně kotvení provedeno kvalitně, nízká hmotnost není na překážku a odolá i nepříznivému počasí.

    Většinou pozinkované ocelové jádro má navíc i dlouhou trvanlivost. Životnost plechové střechy prodlužuje i další ošetření materiálu. Materiál je nenasákavý a v čase velmi dobře odolává teplotním změnám. Výdrž střechy lze počítat na desítky let a během tohoto období není potřeba náročná údržba.

    Pálená krytina

    Pálená taška je krytinou, která má v tuzemsku nejdelší tradici. Vyrábí se z přírodních materiálů a razí se do formy. To umožňuje více různých profilování. Vzhledem k tomu, že se pálená taška razí do přesné formy, jednotlivé části do sebe přesně zapadnou.

    Typické jsou pro ni i lepší vodní zámky, disponuje jak těmi příčnými, tak i svislými. Dáno je to tím, že hlína je ve srovnání s betonem materiál, který je více tvárný. Současně je však potřeba počítat se složitější pokládkou.

    Škála tvarů a barev je mimořádně rozmanitá. Některé typy tašek se hodí jak na běžné rodinné domy, tak i pro historické objekty. Povrchové úpravy se používají dvě, a to matná engoba a lesklá glazura. Pokud se taška ponechá zcela bez úpravy, což je též možné, je levnější.

    Zásadní nevýhodou je poměrně vysoká pořizovací cena. Ta však jde ruku v ruce s delší životností krytiny. Pokládat se může na střechy, které mají sklon už od 22 °. Pokud už se dočkáte konce jejich životnosti, může vás potěšit i jejich recyklovatelnost.

    Betonová krytina

    Betonová krytina se vyrábí zválcováním do nekonečného pásu. Celý proces je rychlejší i méně náročný energeticky.

    Z pohledu mechanických vlastností a životnosti není mezi betonovou a pálenou krytinou významnější rozdíl. Betonová střecha dokáže kvalitně odolat vnějším vlivům v podobě UV záření. Nepodléhá vlivům chemickým a současně je mrazuvzdorná. Stejně tak je minimálně nasákavá. Dalšími žádoucími vlastnostmi jsou nehořlavost a rozměrová stálost.

    Ocenit lze i to, že je adekvátně pevná, což jí propůjčuje dlouhou životnost, může to být až 80 let. Rovněž efektivně tlumí vnější hluk.

    Pokládka betonové střešní krytiny je nenáročná. Střecha realizovaná z tohoto materiálu vyžaduje jen minimální údržbu. Pro tento typ krytiny může dále hovořit pořizovací cena, která je ve srovnání s taškou pálenou nižší.

    Za největší nevýhodu tohoto typu krytiny lze naopak považovat vysokou hmotnost. To klade značné nároky na únosnost krovu. Tento fakt může způsobit komplikace hlavně při rekonstrukci.

    Jednoduché cenové srovnání

    Průměrná cena glazované pálené tašky se pohybuje od 500 Kč/m². U betonové krytiny je to cca od 250 Kč/m². Plechová krytina je nyní z důvodů drahého železa taktéž dražší. Ceny se pohybují zhruba od 400 Kč/m².

  • Jímka versus septik versus ČOV

    Jímka versus septik versus ČOV

    Septik, jímka nebo čistírna odpadních vod jsou různými způsoby, jak zajistit likvidaci odpadních vod. Jaké jsou mezi nimi rozdíly a kdy je využít?

    Septik

    Septik je nádrž, která slouží na částečné čištění odpadní vody. Opatřena je přítokovou a odtokovou rourou.

    V septiku probíhá biologický proces, jímž se odpadní voda pročistí. Obvyklé je napojení na pískový filtr, který slouží k dočištění. Voda se následně svádí do kanalizace, případně přes čistírnu odpadních vod nebo za pomoci trativodu do země.

    Septiky mohou být součástí rekreačních i trvale obývaných objektů. O vhodné řešení se jedná tam, kde je dostupná kanalizace, odpadní voda se však může svádět i přes čistírnu odpadních vod nebo za pomoci trativodu do země.

    Náklady na realizaci septiku zahrnují jednak pořízení samotného septiku. V takovém případě musíte počítat s částkou kolem 18 tisíc korun. Dále je však potřeba připočítat výdaje na pořízení filtru, na projekt, hydrogeologický posudek, povolení a stavbu.

    Realizaci vám pravděpodobně totiž o něco zkomplikuje i to, že na vybudování septiku musíte mít stavební povolení. Techniky se totiž považuje za vodní dílo. I vypouštění odpadních vod vyžaduje povolení, neboť tuto problematiku v současnosti upravuje zákon č. 254/2001 Sb. (zákon o vodách).

    Jímka neboli žumpa

    Pojmem jímka označujeme správněji nádrž na akumulaci dešťové vody. Pokud se jedná o nádrž s nátokem, které naopak chybí odtok, měli bychom ji označit termínem žumpa.

    Jde o nejjednodušší řešení. Na rozdíl od septiku se musí nechat pravidelně vyvážet fekálním vozem, který odpadní vodu přepraví do centrální čistírny. V průměru je to nutné cca 1x za 2 měsíce. Nevyžaduje tedy kanalizaci a ani vy sami vodu nikam nevypouštíte.

    Požadovaný objem jímky se odvíjí od nároků konkrétního majitele objektu, tedy od spotřeby vody. Ta závisí na tom, kolik má domácnost členů. V průměru se však doporučuje kalkulovat se spotřebou 100 litrů na osobu denně. Povětšinou se jímky nechávají budovat u rekreačních objektů, neboť kanalizace v dané lokalitě nemusí být vůbec zavedena a jinak tak není možné situaci řešit.

    Realizace jímky je jednoduchá, protože projekt ani stavební povolení nejsou v tomto případě potřeba. Nutné je pouze ohlášení stavebnímu úřadu. Stejně tak pořizovací náklady na žumpu jsou nízké. Nejlevnější plastovou jímku pořídíte za cenu kolem 20 tisíc korun.

    Čistírna odpadních vod

    Domovní čistírnu odpadních vod můžeme považovat za nejmodernější alternativu ke klasickým septikům a jímkám. Jde o velmi efektivní způsob likvidace odpadních vod.

    Čistírna má podobu plastové nádoby, v níž dochází k rozkládání nečistot. Prostorově je toto řešení nenáročné a provozní náklady jsou minimální. Domácí čistírna odpadních vod je však závislá na elektrické energii.

    Její značnou nevýhodou jsou vysoké vstupní náklady. Vhodná je proto především k trvale obývaným objektům. V případě, že odpadní vody se neodvádí denně, hodí se spíše tříkomorový septik.

    Ten funguje jednoduše: V první komoře se zachytávají pevné části odpadu, odtud přečištěná voda putuje do druhé komory, kde pokračuje proces vyhnívání. Ve třetí komoře proto zůstává čistá voda. Respektive účinnost organického čištění se pohybuje kolem 60 %.

    Většinou je septik bezodtoký, musíte ho proto nechat vyvážet. To je ale nutné cca 1x za rok. Pokud je ale opatřen filtrem, lze vodu nechat i vsakovat. Voda přefiltrovaná přes speciální filtrační písek bude již přečištěna zhruba z 90 %. Na současném trhu jsou navíc již k dispozici i biologické filtry.

    Čistička a septik fungují tedy podobně, nejedná se ale o zcela totožné řešení. Biologický septik však ke svému provozu nevyžaduje elektřinu. Navíc je nutné si uvědomit, že kal se ze septiku musí vyvézt, a to zpravidla s frekvencí 1x za rok.

  • Difuzně otevřená nebo uzavřená dřevostavba?

    Difuzně otevřená nebo uzavřená dřevostavba?

    Budoucí majitel dřevostavby stojí před celou řadou konstrukčních otázek. Tou zásadní je, zda zvolit difuzně otevřenou nebo uzavřenou skladbu obálky. Pro kterou se rozhodnout a proč?

    Existuje mezi oběma konstrukčními postupy rozdíl v kvalitě?

    Stěny soudobých dřevostaveb se skládají z tzv. sendvičů, to znamená z různých vrstev, z nichž každá plní odlišnou funkci. Na kvalitě obálky závisí budoucí energetická náročnost celé budovy. Avšak nejen ta.

    Navržení adekvátního typu obálky dřevostavby je zcela zásadní proto, aby nedocházelo k průniku zemní a vzdušné vlhkosti či zatékání srážkové vody. A právě v tomto bodě je nutné se rozhodnout mezi dřevostavbou difuzně otevřenou či uzavřenou.

    Úvodem je potřeba uvést, že při adekvátním provedení jsou oba systémy rovnocenně kvalitní. Zásadní je proto navrhnout optimální konstrukční řešení a realizovat jej technicky správně. Každá varianta má za těchto podmínek své přednosti, ale i nevýhody a lze ji doporučit pro jiný typ staveb.

    Difuzně otevřená konstrukce

    Difuzně otevřené konstrukce jsou záležitostí novější, používají se zhruba posledních 10 až 15 let. Podmíněno je to primárně rozvojem nových technologií, zejména pak konstrukčně-izolačních materiálů.

    Tato konstrukce je založena na jednoduchém principu, kdy umožníme prostup vlhkosti interiéru do skladby konstrukce a exteriéru. Činí tak prostřednictvím parobrzdy, která se nachází na vnitřní straně stěny. Pro tento účel se může typicky využít OSB deska či jiný materiál s otevřenou pórovitostí. Vodní pára se tedy zcela nezastaví, pouze „přibrzdí“.

    Přenos plynů molekulárním přenosem se označuje jako difuze a odtud právě pojmenování difuzně otevřená stavba.

    Pod pojmem plyny se obecně ve stavebnictví rozumí suchý vzduch a vodní páry. Difuzně otevřenou konstrukcí však nebude proudit vzduch, nemusíte mít proto obavu, že skrze ni bude foukat vítr. Nejde tedy o průvan, vlhkost se pouze přenáší z vlhčích míst do sušších a z teplejších do chladnějších.

    Jednoduše pouze umožní vodní páře proniknout do konstrukce a zase z ní odcházet. Při špatném provedení parobrzdy však hrozí problém s vlhnutím konstrukce.

    Co je difuzně uzavřená konstrukce

    Toto řešení vyprovokovala především snaha o minimalizaci tepelných ztrát dřevostaveb. Jedná se tak o inovativní koncept, s nímž zatím řada firem nemá praktické zkušenosti.

    Uzavřená konstrukce je v podstatě pravým opakem difuzně otevřené stavby. Hlavním cílem tedy je primárně to, aby vodní pára do stěny stavby neprošla vůbec. Jednoduše řečeno bychom tedy mohli tvrdit, že celá konstrukce nemůže „dýchat“.

    Technicky se takovéto konstrukční řešení realizuje instalací parotěsné vrstvy neboli parozábrany. Jde o materiál s vysokým faktorem difuzního odporu. Typicky to bývá parotěsná fólie. Umisťuje se z interiéru na nosnou, případně pomocnou konstrukci.

    Mimořádně důležité je tuto vrstvu nijak nenarušit, jinak by mohl vzniknout problém s kondenzováním vlhkosti v zimním období. Nahromaděná vlhkost se jednoduše rozlije do stěny či střechy, což s můžeme představit obdobně podobně, jako by se protrhl igelitový sáček.

    Jaký je cenový rozdíl v obou konstrukčních typech a co zvolit

    Obecně lze říci, že difuzně otevřené systémy jsou ve srovnání s těmi uzavřenými finančně náročnější alternativou. Dražší jsou v průměru o 15 až 20 %.

    Uzavřený systém je levnější. Mezi negativa této konstrukce však lze jednoznačně zmínit to, že jsou kladeny vysoké požadavky při výrobě a montáži dřevostavby. Klima v interiéru je dále charakterizováno poměrně nízkou vzdušnou vlhkostí.

    Stejně tak je nutné zdůraznit, že riziko mechanického poškození parozábrany je i při běžném užívání značné. Rozhodně tak za nefunkčností uzavřeného systému nemusí být pouze nekvalitně provedená montáž.

    Otevřenou konstrukci někteří stavitelé proto výrazněji doporučují, pakliže budoucí vlastník dřevostavby nemusí výrazněji řešit její cenu.

  • Ceny stavebních materiálů rapidně rostou. Výstavby se můžou výrazně prodražit

    Ceny stavebních materiálů rapidně rostou. Výstavby se můžou výrazně prodražit

    Stavební materiál významně zdražil. Kterých položek se zdražování dotklo, jaké důsledky to bude mít a jaký je výhled do budoucna?

    Stavební materiály zdražují o desítky procent

    Už na přelomu minulého a letošního roku došlo k masivnímu zdražování. To se dotklo prakticky veškerého stavebního materiálu. V obchodech na stavitele čeká dražší sádrokarton, dlažba, ale i obložení či drenážní trubky.

    Navýšení cen se dotklo i tmelů, lepidel a další stavební chemie. Šlo přitom o zvýšení skokové a u některých položek dosáhlo dokonce 150 %. Konkrétně u EPS udávají prodejci zdražení v rámci některých dodavatelů až 50 %.

    Podobně se zdražení dotklo i dřeva. Konstrukční řezivo používané mimo jiné i pro dřevostavby podražilo až o 80 %. Zdražování pocítili všichni ti, kteří si do obchodu vyrazili například pro palubky, lepené trámy nebo desky.

    OSB desky zdražily o zhruba 40 až 50 %. Desky v potřebné tloušťce z regálů navíc prakticky mizí a zákazníci se tak musejí často uchylovat k tomu, že si berou i ty tenčí, pakliže je aktuálně potřebují.

    Za zdražení může koronavirus i kůrovec

    Důvodem této nepříznivé situace je obecná nedostupnost potřebných položek. Jako hlavní příčinu aktuálního nedostatku vidí odborníci právě probíhající pandemii. Přímých původců tak masivního zdražování je podle nich vícero, ale naprostá většina z nich s koronavirem souvisí.

    Především jde o celosvětový růst cen, pozastavení výroby, nedostatek pracovníků v příslušných výrobních závodech, ale paradoxně i o větší množství volného času, během něhož si v karanténě řada lidí uvědomila, že chce rekonstruovat či stavět.

    U dřeva navíc není důvodem pouze aktuální situace, kdy svět sužuje koronavirová pandemie. Druhou příčinu je potřeba hledat rovněž v kůrovcové kalamitě, která zapříčinila, že nyní v některých lesích dřevo na těžbu zcela chybí.

    Dřevostavba

    Stavebním firmám komplikuje práci i obdobný nedostatek panující v oblasti elektroniky. Právě moderní technologie jsou zásadní pro efektivní řízení soudobých staveb. Pro zařízení však aktuálně chybí čipy, případně jsou řádově o desítky procent dražší.

    O kolik zdražují v současnosti nemovitosti

    Dramatické zdražení cen stavebních materiálů se pak přirozeně promítá i do koncových cen staveb. Rozpočet na bungalov s dispozicí 4+kk o výměře 99 m² tak vzrostl během několika měsíců o cca 10 %. Pokud někdo upřednostní dřevěnou novostavbu, ani tak aktuálně neušetří.

    Podle zástupců stavebních firem je navíc v současné době takřka nereálné ocenit dřevostavbu, pokud se dodavatelské ceny potvrzují až těsně před dodáním. Oproti loňskému roku proto dřevostavby podražily v průměru o půl milionu.

    Někteří stavitelé se navíc museli již uchýlit k tomu, že části krovů budou muset při nedostatku dřeva jednoduše nahradit jiným materiálem.

    Alespoň pokud však mohou pokračovat se stavbou. K černému scénáři se totiž připojují i hypoteční specialisté. Vzhledem k tomu, že hypotéka je pro řadu lidí často jediným řešením, které jim umožní vlastní bydlení financovat, jsou zájemci nuceni si v této fázi již brát hypotéku maximální. Ani to často nestačí.

    Jak se budou ceny stavebních materiálů vyvíjet do budoucna

    V této chvíli navíc zástupci stavebních firem podle informací od svých dodavatelů předpokládají i další zdražování.

    Procentuální nárůst cen tak ani zdaleka nemusí být konečný. Podle prodejců potrvá zdražování minimálně do podzimu letošního roku. Jeho vrchol tak máme podle pesimistických předpovědí ještě před sebou.

    U izolací by mohlo ke zklidnění situace dojít už během léta. U dřeva se to předpokládá až na podzim, k opětovnému snížení cen by mělo dojít pravděpodobně až v průběhu zimy. Například u plechu a stavební oceli je jen velmi obtížné další vývoj předvídat. Snad příští rok už by mohla být situace o něco příznivější.

  • Pultová střecha – levnější a jednodušší

    Pultová střecha – levnější a jednodušší

    Ať už stavíte nový domov, pergolu, nebo garáž, tvar střechy je jedním z mnoha rozhodnutí, která musíte učinit. Jedním z mnoha typů střech je střecha tzv. pultová.

    V Čechách mají největší zastoupení střechy sedlové a valbové, což je škoda protože právě střecha pultová přináší několik výhod jako například levnější a rychlejší výstavbu.

    Vzhledem k tomu, že tato střecha má pouze jednu rovnou plochu a má jednoduchý design, je její hlavní výhoda v levnější výstavbě. Díky své jednoduché konstrukci lze tuto střechu postavit i bez problémů svépomocí.

    Pultová střecha používá méně materiálů, což snižuje část nákladů. Pro pokrývače je její pokrytí snazší, takže mohou dokončit svou práci rychleji a neexistuje žádná složitá část práce, která by prudce zvýšila cenu střechy. Není však vyloučeno že vám tento druh konstrukce střechy bude vždy povolen, jelikož v zastavěné oblasti s klasickými střechami může být dům s tímto typem střechy z estetického hlediska nevhodný. Jako nevýhodu lze spatřit v tom, že pultová střecha nemá podkroví.

    Díky sklonu 15 -45° lze použít téměř jakýkoli druh střešní krytiny. Můžete použít například tradiční šindel, plechovou krytinu, krytiny na bázi asfaltu, plastové, nebo cedrové střešní šindele. Pozor však na tašky kdy je nutné dodržet minimální sklon pro správnou funkčnost.

  • Dřevostavba nebo zděný dům? Obojí má své pro a proti

    Dřevostavba nebo zděný dům? Obojí má své pro a proti

    Dřevostavba nebo zděný dům? Každá stavba přináší své výhody a nevýhody a na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Pojďme se podívat na jednotlivé stavby.

    Dřevostavba – Rychlá na výstavbu, je však nutná preciznost.

    Rychlost výstavby u dřevostavby je neporovnatelně rychlejší než u zděného domu, výstavba je však náročnější na přesnost a je nutné dodržet pracovní postupy a technologie.

    Při difúzně uzavřených konstrukcí je potřeba správně instalovat parozábranu, která zabraňuje kondenzaci uvnitř konstrukce. Velmi často jsou však stavby odfláknuté a parozábrana není řádně neprodyšně uzavřena, životnost konstrukce se pak znatelně zkracuje.

    Pokud zvolíme systém výstavby z montovaných prefabrikovaných panelů, je pak otázka výstavby v řádu dnech. Na váš pozemek vám zhotovitel dopraví kompletní rozležený dům, který v krátkém čase smontují. Jako nevýhodu stavby z prefabrikovaných panelů lze možná spatřit v tom, že nemůžete zkontrolovat konstrukci panelu a musíte firmě tedy důvěřovat, že vše je provedeno správně.

    Celý průběh stavby a kontrolu složení stěn je možné provádět při letmé výstavbě. Délka výstavby je však mnohem delší.

    Strach z odolnosti proti požáru není na místě

    Každého ihned napadne, že dřevostavby jsou na tom s protipožární odolností špatně. Pokud jsou však dodrženy všechny parametry a je konstrukce opláštěná např. sádrovláknitými deskami, je odolnost dřevostavby na stejné úrovni jako stavba zděná.

    Výhody dřevostaveb:

    • rychlá výstavba v jakémkoliv období
    • výstavba z ekologických materiálů
    • většina dřevostaveb je nízkoenergetická či pasivní
    • stavbu lze uložit na vrutech či patkách (úspora za základovou desku)
    • snadná rekonstrukce
    • díky menší zastavěné ploše vetší užitná plocha

    Nevýhody:

    • při nedodržení technologie a odfláknuté práci se výrazně zkracuje životnost stavby.

    Čtěte také: Pultová střecha – levnější a jednodušší

    Zděný dům – v Čechách sázka na jistotu

    V Čechách se mnohem více staví domy zděné. Tento fakt můžeme připisovat tomu, že Češi prostě zděný dům berou jako jistotu a očekávají, že je jejich dům přežije.

    Výhodou určitě je že každý alespoň trochu zkušený řemeslník nemá s výstavbou zděného domu problémy. Naproti tomu se u nás dají dřevostavby stále považovat jako za novinku a kvalitních firem a zkušeností je celkem málo.

    Výstavba domu ať už z cihel, pórobetonu, nebo betonu je jednoznačně časově náročnější. Použití základové desky je zde nutnost. Stejně tak tedy i použití mokrých procesů. V zimě je pak stále doporučeno nechat stavbu takzvaně vymrznout, pokud se tento krok přeskočí, mohou vás pak potrápit popraskané omítky či vlhkost.

    Jako hlavní výhoda se většinou uvádí delší životnost domu oproti dřevostavbě. Pokud jsou však oba druhy staveb správně a precizně postavené, je živostnost vyrovnaná. Pravda je však taková že za 40 let budou obě stavby požadovat rekonstrukci, která bude v případě dřevostavby jednodušší.

    Výhody:

    • svépomocí levnější výstavba
    • oproti dřevostavbě vetší blbuvzdornost
    • akumulace

    Nevýhody:

    • delší výstavba
    • stavba z neobnovitelných zdrojů
    • nutnost použití mokrých procesů