Jen pár kilometrů za českými hranicemi, v srdci Horní Falce, leží místo mrazivých kontrastů. Na jedné straně strmý žulový vrch korunovaný romantickou zříceninou hradu s výhledem až do Čech. Na straně druhé údolí, které bylo svědkem jednoho z nejtemnějších období lidské historie. Flossenbürg není jen výletem; je to lekce dějepisu vytesaná do tvrdé žuly.
Dvě tváře jednoho města: Žula jako prokletí i krása
Když přijíždíte do Flossenbürgu, jako první vás zaujme masivní skalní útvar uprostřed obce. Právě tato skála – kvalitní modrošedá žula – určila osud celého místa. Ve středověku sloužila jako nedobytná základna pro hrad, ve 20. století se však stala důvodem pro smrt tisíců lidí.
Koncentrační tábor: Továrna na smrt
Psal se rok 1938. Nacistické Německo plánovalo megalomanské přestavby Berlína a Norimberku a potřebovalo obrovské množství kamene. Lokalita u českých hranic byla ideální. Vznikl zde koncentrační tábor Flossenbürg, jehož jediným účelem byla zpočátku otrocká práce v lomu.
Podmínky byly brutální. Vězni museli bez mechanizace, jen holýma rukama a primitivními nástroji, lámat těžké bloky žuly a vláčet je do kopce. Tomuto lomu se dodnes říká „Údolí smrti“. Táborem prošlo na 100 000 vězňů z celé Evropy, včetně mnoha Čechů. Třetina z nich se svobody nedočkala.
Žula z Flossenbürgu měla být použita na stavbu „Deutsches Stadion“ v Norimberku – stadionu pro 400 000 lidí, který navrhl Hitlerův architekt Albert Speer. Stadion nebyl nikdy postaven, ale utrpení vězňů v lomu zůstalo mementem této zvrácené vize.
Příběh odvahy: Dietrich Bonhoeffer
Flossenbürg je neodmyslitelně spjat se jménem Dietrich Bonhoeffer. Tento luteránský teolog a hlasitý odpůrce nacismu byl jedním z mála, kteří se odvážili veřejně vystoupit proti Hitlerovi už v počátcích režimu. Jeho život skončil na popravišti tábora 9. dubna 1945 – paradoxně jen dva týdny předtím, než do tábora dorazila osvobozující americká armáda.
— Údajná poslední slova Dietricha Bonhoeffera před popravou
Hrad Flossenbürg: Strážce na žulovém trůnu
Pokud zvednete zrak od památníku vzhůru, uvidíte úplně jiný svět. Na vrcholu žulového kužele se tyčí ruiny hradu z roku 1100. Původně sloužil jako strážní bod císaře Fridricha Barbarossy na hranici s Českým královstvím.
Výstup na hrad trvá z parkoviště jen asi 15–20 minut, ale je poměrně strmý (zčásti po schodech). Odměnou je ale jeden z nejlepších výhledů v regionu. Jako na dlani uvidíte pásmo Českého lesa a při dobré viditelnosti rozeznáte i české vesnice za hranicí.
Kontrast mezi hradem a táborem je dechberoucí. Zatímco dole v údolí panoval teror, nahoře na hradě si dozorci SS zřídili rekreační místo. Dnes je hrad přístupný zdarma a je oblíbeným cílem rodinných výletů.
Praktický průvodce návštěvou
Flossenbürg leží jen cca 10 km od hraničního přechodu Rozvadov/Waidhaus. Je to ideální cíl pro jednodenní výlet autem z Plzně či Tachova.
Otevírací doba
Areál památníku je přístupný denně od 9:00 do 17:00. Venkovní prostory jsou otevřeny celoročně.
Vstupné
Vstup do muzea i na hrad je zdarma. Platí se pouze symbolické parkovné (cca 1–2 EUR).
Pro Čechy
Muzeum je na české návštěvníky připraveno. K dispozici jsou audio průvodci v češtině a panely mají překlady.
Jídlo & Zázemí
Přímo v památníku je kavárna „Museumscafé“. V městečku pod hradem najdete klasické bavorské restaurace.
Návštěva Flossenbürgu není klasický „veselý výlet“. Je to zážitek, který se vám vryje pod kůži. Umožní vám během jednoho odpoledne pochopit tíhu evropské historie a zároveň si vyčistit hlavu v nádherné přírodě Hornofalckého lesa.