V tomto dílu se zaměříme na využití plodů z rostlin za účelem výroby koření. Podíváme se na méně známé druhy a povíme vám pár zajímavostí o běžných druzích.
Mauricijská papeda se řadí mezi citrusy a někdy bývá nazývána kafrová limetka. Slovo kafr v některých kulturách znamená nevěřící. Tento citrus dodává chuť thajským pokrmům a dobře se kombinuje se zázvorem. Využití nacházejí také listy, a to podobně jako bobkový list. Jadérka obsahují hodně pektinu a využívají se tedy pro konzervování. Přidává se do koupelí a tělových sprejů. Stejně jako známější druhy citrusů a papeda má protizánětlivé účinky a hodí se tedy pro zvýšení imunity. V Kambodži mísí šťávu z papedy se svěcenou vodou. Tamarind je krásný strom, plod tvoří lusk se semínky. Tamarind patří mezi ovoce a je tedy velice neobvyklé, že jeho plody obsahují vápník. Tamarind je extrémně kyselý a jeho ochutnání je opravdu zážitek. Hodí se výborně k rybám a do polévek. Uplatnění nachází také v sorbetech pro zmrzlinu. Vyluhováním listů se získává žluté barvivo a jeho dřevo se používá při výrobě podlah. Účinkuje jako protijed, snižuje horečku a napomáhá při udržování správné hladiny cholesterolu. V nočních hodinách uvolňuje do ovzduší kyselinu.
Jalovčinky je jediné koření, které nám poskytují jehličnany a výborně upravují zažívání. Název coco pro kokosový ořech pochází z portugalštiny a vykládá se jako lebka, hlava nebo čarodějnice.
Badyáník se pěstuje v Japonsku v okolí chrámů a hrobek. Morušovník dokáže vymrštit svůj pyl rychlostí až 560 kilometrů za hodinu a jeho suché dřevo se výborně hodí pro uzení masa. Z nového koření se v Indii připravuje likér Pimento Dram.
Vanilkovník je po šafránu druhým nejvzácnějším kořením a vanilku používali k dochucování již staří Aztékové.