V tomto dílu se podíváme na využití kořenů, cibulí, hlíz a oddenků za účelem výroby koření. Podíváme se na méně známé druhy a povíme pár dalších zajímavostí.
Kořen kosatce má chuť podobnou malinám a fialkám. Vyrábějí se z něho sirupy a přidává se jako ochucovadlo do medu. Používá se při léčbě plicních potíží, kašle a onemocnění jater. Prášek z kořene kosatce je skvělé protizánětlivé koření. Ve starověkém Římě sloužil kořen kosatce jako make-up.
Maranta třtinovitá, zvaná také Arrowroot, se pěstuje již několik tisíc let. Voní jako zelené fazolky, slouží k zahušťování pokrmů a používá se jako surovina pro pečení. Dá se také použít při výrobě papíru. Ženšen pravý má mnoho lidových názvů, které popisují jeho všestranné účinky. Jeden z jeho názvů zní panax, což znamená všelék. Jeho účinky podporují imunitní systém a blahodárně působí na psychiku. Obyvatelstvo Severní Ameriky dlouhá léta považovalo ženšen za posvátnou rostlinu.
Další poklad z rostlinné říše je zázvor, je velmi ostrý, a proto je zapotřebí opatrnosti, pokud jde o jeho užívání. V kuchyni se používá k ochucení masa, zajímavým způsobem ochucuje čaj a přidává se také do koláčů. Kandovaný zázvor je přírodní alternativou pastilek při nachlazení. Latinské pojmenování pochází se sanskrtu a v překladu znamená trubkovitý kořen. Zázvor se hojně využíval odnepaměti po celém světě. Každá civilizace si našla svůj vlastní způsob užití. Cibuli všichni znáte, a tak vám jen prozradíme, že slouží jako hnědé barvivo na vlnu. Česnek chrání před účinky slunečního záření. Křen obsahuje velké množství vlákniny. Kurkuma se přidává do teplého mléka a tím vzniká lahodný nápoj pro zahřátí. A například lékořicí krmil Hanibal své slony, když se svou armádou přecházel Alpy.