Dřevořez a dřevoryt jsou techniky zdánlivě podobné a bývají často zaměňovány, ukážeme si jak je od sebe rozlišit a co charakterizuje.
Společným rysem je, že pro obě techniky se používá dřevo a dlátka jako pracovní nástroje. Jaký je tedy rozdíl v těchto technikách? Dřevořez se používá k plastickému vyřezávání, kdy obrázek vystupuje z plochy. Dřevoryt je technika vyřezávající obraz do hloubky dřeva. Nyní se podíváme na trochu historie těchto technik. Dřevořez je nejstarší grafickou technikou. Mezi jeho předchůdce se dají považovat razítka starých Egypťanů, kteří si jimi označovali svůj majetek nebo otroky.
Není přesně známo, kdy a kde se v Evropě první dřevořezy vyskytly. U dřevořezby se partie dřeva v okolí kresby vyhloubí a odstraní. U dřevorytu hustý materiál dřeva dovolil reprodukci každé jemné čárky, vyryté na jeho vyhlazeném povrchu. Pro možnost lepšího vyjádření světla a barvy dostává počátkem 20. století přednost dřevoryt. Odpadlo pracné a oboustranné obřezávání linií nožem, jako je tomu v případě dřevořezu. Hrot rydla vyrýval přímo do povrchu dřeva osnovy čar a ty se při tisku jeví jako černé a bílé. Dřevoryt se postupně rozdělil na dvě hlavní linie techniky, kdy v jednom případě dbáme na detail vzoru a druhý způsob klade důraz na tónování.
S oddělením techniky tisku písmen a obrázků vznikly cechy knihtiskařů. Před svým ústupem si dřevořez vypracoval širokou škálu využití. Používal se k pestrému tisku vzorů na látky. V Orientu jej znali již ve 4. století před Kristem. Tisk tapet byl dalším stupněm vývoje této techniky. V první české tištěné knize Kronice trojánské můžeme najít iniciálku P, která pochází ještě z techniky dřevořezu. Dřevoryt v českých zemích nalezl své místo na začátku 20. století.
V dnešní době techniky zůstává dřevoryt a dřevořez v rukou výtvarných umělců a nadšených amatérů.