Budoucí majitel dřevostavby stojí před celou řadou konstrukčních otázek. Tou zásadní je, zda zvolit difuzně otevřenou nebo uzavřenou skladbu obálky. Pro kterou se rozhodnout a proč?
Existuje mezi oběma konstrukčními postupy rozdíl v kvalitě?
Stěny soudobých dřevostaveb se skládají z tzv. sendvičů, to znamená z různých vrstev, z nichž každá plní odlišnou funkci. Na kvalitě obálky závisí budoucí energetická náročnost celé budovy. Avšak nejen ta.
Navržení adekvátního typu obálky dřevostavby je zcela zásadní proto, aby nedocházelo k průniku zemní a vzdušné vlhkosti či zatékání srážkové vody. A právě v tomto bodě je nutné se rozhodnout mezi dřevostavbou difuzně otevřenou či uzavřenou.
Úvodem je potřeba uvést, že při adekvátním provedení jsou oba systémy rovnocenně kvalitní. Zásadní je proto navrhnout optimální konstrukční řešení a realizovat jej technicky správně. Každá varianta má za těchto podmínek své přednosti, ale i nevýhody a lze ji doporučit pro jiný typ staveb.
Difuzně otevřená konstrukce
Difuzně otevřené konstrukce jsou záležitostí novější, používají se zhruba posledních 10 až 15 let. Podmíněno je to primárně rozvojem nových technologií, zejména pak konstrukčně-izolačních materiálů.
Tato konstrukce je založena na jednoduchém principu, kdy umožníme prostup vlhkosti interiéru do skladby konstrukce a exteriéru. Činí tak prostřednictvím parobrzdy, která se nachází na vnitřní straně stěny. Pro tento účel se může typicky využít OSB deska či jiný materiál s otevřenou pórovitostí. Vodní pára se tedy zcela nezastaví, pouze „přibrzdí“.
Přenos plynů molekulárním přenosem se označuje jako difuze a odtud právě pojmenování difuzně otevřená stavba.
Pod pojmem plyny se obecně ve stavebnictví rozumí suchý vzduch a vodní páry. Difuzně otevřenou konstrukcí však nebude proudit vzduch, nemusíte mít proto obavu, že skrze ni bude foukat vítr. Nejde tedy o průvan, vlhkost se pouze přenáší z vlhčích míst do sušších a z teplejších do chladnějších.
Jednoduše pouze umožní vodní páře proniknout do konstrukce a zase z ní odcházet. Při špatném provedení parobrzdy však hrozí problém s vlhnutím konstrukce.
Co je difuzně uzavřená konstrukce
Toto řešení vyprovokovala především snaha o minimalizaci tepelných ztrát dřevostaveb. Jedná se tak o inovativní koncept, s nímž zatím řada firem nemá praktické zkušenosti.
Uzavřená konstrukce je v podstatě pravým opakem difuzně otevřené stavby. Hlavním cílem tedy je primárně to, aby vodní pára do stěny stavby neprošla vůbec. Jednoduše řečeno bychom tedy mohli tvrdit, že celá konstrukce nemůže „dýchat“.
Technicky se takovéto konstrukční řešení realizuje instalací parotěsné vrstvy neboli parozábrany. Jde o materiál s vysokým faktorem difuzního odporu. Typicky to bývá parotěsná fólie. Umisťuje se z interiéru na nosnou, případně pomocnou konstrukci.
Mimořádně důležité je tuto vrstvu nijak nenarušit, jinak by mohl vzniknout problém s kondenzováním vlhkosti v zimním období. Nahromaděná vlhkost se jednoduše rozlije do stěny či střechy, což s můžeme představit obdobně podobně, jako by se protrhl igelitový sáček.
Jaký je cenový rozdíl v obou konstrukčních typech a co zvolit
Obecně lze říci, že difuzně otevřené systémy jsou ve srovnání s těmi uzavřenými finančně náročnější alternativou. Dražší jsou v průměru o 15 až 20 %.
Uzavřený systém je levnější. Mezi negativa této konstrukce však lze jednoznačně zmínit to, že jsou kladeny vysoké požadavky při výrobě a montáži dřevostavby. Klima v interiéru je dále charakterizováno poměrně nízkou vzdušnou vlhkostí.
Stejně tak je nutné zdůraznit, že riziko mechanického poškození parozábrany je i při běžném užívání značné. Rozhodně tak za nefunkčností uzavřeného systému nemusí být pouze nekvalitně provedená montáž.
Otevřenou konstrukci někteří stavitelé proto výrazněji doporučují, pakliže budoucí vlastník dřevostavby nemusí výrazněji řešit její cenu.