Věci,které byste neměli dělat v zahraničí

Věci,které byste neměli dělat v zahraničí

V téměř každé zemi existují určitá nepsaná pravidla, které je dobré znát, než do některé z nich vyrazíte, byť třeba jen na dovolenou. Přinášíme vám proto několik „pravidel“, které je dobré dodržovat v jednotlivých zemích. 

Norsko: Boha raději stranou

Průzkumy ukazují, že do kostele chodí přibližně 3 % celkové populace. A Norsko v nich rozhodně nefiguruje. Drtivá většina Norů nevyznává žádnou víru. Pokud tedy vyrazíte do Norska, raději se rozhovorům týkajících se víry, vyvarujte. Norům to není příjemné. 

Japonsko: Žádná dýška

Pokud zavítáte v Japonsku někam do restaurace či hospody a při placení jim budete chtít dát najevo, že se o vás dobře postarali v podobě dýška, tak si peníze raději nechte v kapse. Japonská kultura je zcela odlišná od té naší a Japonci toto neberou jako způsob pochvaly. Pokud jim peníze necháte na stole, budou si myslet, že jste je tam zapomněli. 

Indie: Stop fyzickému kontaktu

Indie je známá tím, že se na veřejnosti nedotýkají opačná pohlaví. Je to projev toho, že muži a ženy si nejsou rovni. To znamená, že muž se ženou by si před lidmi ani neměli potřást rukou. Fyzický kontakt mezi opačným pohlavím není v Indii zvykem.

Singapur: Základem je slušné chování

Singapur klade důraz na řád a slušné chování v prostředí města. Proto v Singapurských ulicích nečůrejte, nekuřte a neplivejte. Pokud některou z těchto zásad porušíte a někdo z pověrečných osob vás při tom uvidí, tak vás pokuta nemine. Vyšplhat se může až do astronomických hodnot. 

Čína: Žádné deštníky 

Paradoxně má v Číně význam slova deštník docela jiný význam. Znamená totiž něco ve smyslu odloučení, odchodu nebo také rozdělení. Proto není dobré dávat někomu deštník jako dárek. 

Irsko: Mlčení nad zlato

V každé části Irska mají lidé jiný akcent a nářečí. Pokud se vydáte do Irské společnosti, nedoporučujeme snažit se mluvit jako oni a napodobovat je. Berou to jako urážku a vy si můžete z ušít z ostudy kabát.

Francie: Soukromí nechte doma

Francouzi považují své soukromí za jakýsi poklad, který si dobře střeží. Nehodí se proto na veřejnosti mluvit o majetku a celkově sumách, které máte dostupné. Probírání platů a finančních prostředků ve Francii rozhodně nepřipadá v úvahu.