Všechny rostlinné organismy spolu žijí v symbióze, která může tvořit i celá společenství v daném ekosystému. Nahlédněme do toho, jak takový ekosystém funguje.
Stromy jsou vzájemně propojeny svými kořeny, které často přesahují až dvojnásobek šíře jejich koruny. Stromy tímto způsobem mezi sebou komunikují, předávají si informace o napadení škůdcem a také si vzájemně pomáhají v případě nouze. Velice dobře pozorovatelná je tato spolupráce v Africe, kde žirafy ožírají v Africe deštníkové akácie a ty se během několika minut naplní jedem. Zvířata tedy odchází po chvilce okusování o zhruba 100 metrů dál. Sousední stromy si totiž informaci předají a naplní se jedem také.
Přenos informace v tomto případě probíhá vzduchem v podobě plynu Etylénu. Duby v případě napadení škůdci prosycují kůru a listí hořkými a jedovatými tříslovinami. V lesích se do této sítě zapojují i houby, pomáhají stromům v komunikaci a za to si od nich berou cukry, jedna čajová lžička pojme až 1 km houbovitých vláken. Samostatně rostoucí jedinec nedostává žádné podněty z okolí a je tedy snáz napadnutelný. V zemědělství potom používáme chemické postřiky, je to jednodušší než jim zajistit onu upovídanost.
Celý tento fungující systém postupně oslabujeme nešetrným zasahováním. Přitom společenství stromů tvoří dohromady ekosystém, který zmírňuje extrémní vedro i mráz a znatelně zvlhčuje vzduch. Jehličnaté lesy severní polokoule vylučují do vzduchu terpeny, na které se váže voda ve vzduchu, tyto lesy tak vytváří dvakrát tak hustou oblačnost než plochy, které nejsou zalesněné. Stejně tak jako my i stromy mají své nároky a potřeby, které bychom měly respektovat. Příkladem mohou být sekvoje, které ve své domovině běžně přesahují výšku 100 metrů. V Evropských parcích, kde jsou vysazovány jako jednotlivci, nepřesáhne výška stromu ani 50 metrů.