Rubrika: Cestování

Toto označení si Madeira nese plným právem. Její severní strana zaujímá jeden velký les a místní celoroční klima zajišťuje právě jeho celoroční zelenost.

Na Madeiru se dostanete téměř ze všech evropských letišť a to včetně české republiky. Ceny letenek se dají sehnat za příznivé ceny a dovolená tak nemusí nutně být velkou zátěží. Letiště na Madeiře je devátým nejnebezpečnějším na světe. Je to dáno umístěním letiště na rozhraní hor s oceánem a navíc se nachází ve větrném koridoru. Ostrov sice neoplývá moderní architekturou a vymoženostmi, ale má naprosto perfektní autobusovou dopravu a síť silnic.

Nemusíte se vázat na cestovní kancelář, procestovat ostrov lze pohodlně po svém. Pokud chcete cestovat autobusem, ubytujte se v hlavním městě Funchal. Zde je centrální stanoviště autobusových linek, které vás dovezou kamkoliv na ostrově. Trasy pro výlety často kopírují vodní kanály. Doporučujeme si nejdříve pročíst průvodce a vyhodnotit, která trasa je pro vás vhodná. Kdo trpí závratí, bude muset trochu přebírat kam se vydat. V hlavním městě najdete informační centrum, kde vám dobře poradí a mají k dispozici jízdní řád autobusů. Ten si můžete stáhnout i sami na internetu. Výhodou cestování autobusem je, že se nemusíte vracet na stejnou zastávku k odjezdu, ale můžete dojít na jinou trasu. Autem budete mít možnost svobodnějšího pohybu po časové stránce.

Při cestování autem počítejte s úzkou silnicí a množstvím zatáček, které se vinou po horských úbočích. Jaro je na Madeiře ve znamení květů, ale také s větším počtem srážek. Srážky mohou být celodenní a mnoho stezek můžou být schůdné po kolena ve vodě. Podzim je na srážky nejchudší, květů je méně, ale i tak si můžete užít pohled v lese na divoce rostoucí Hortenzie, které budou vyšší než vy. Mnoho rostlin které známe ze zahradnictví, roste na Madeiře  divoce v lese, což je pro nás dost neobvyklé.

V roce 1925 vyslalo městečko Nome nouzový signál s prosbou o pomoc. Vypukl tam záškrt, místní lidé umírali a jedinou pomocí bylo účinné sérum. Z důvodu špatného počasí nemohlo vzlétnout žádné letadlo, které by vakcínu dopravilo. Jedinou možností byla doprava psím spřežením s pomocí musherů. Náklad se podařilo dopravit vlakem z Anchorage do Nenany a odsud zbývalo 674 mil pro psí spřežení.

Při takové vzdálenosti musí psí spřežení odpočívat, a to by znamenalo ztrátu času. Po celé trase bylo připraveno 20 musherů a balíček s vakcínou si postupně předávali. Každý z nich čelil mrazu a prudkému větru. Psí spřežení na posledním úseku muselo čelit větru o rychlosti 130 km za hodinu a nulové viditelnosti. Musher Leonhard Seppala musel plně důvěřovat půjčenému psovi jménem Balto, že najde cestu do Nome. Vzdálenost 674 mil se podařilo musherům překonat za 5 dní a Balto má dodnes pomník v Central parku v New Yorku.

Na počest této události dodnes začíná každý první březnový víkend nejslavnější závod psích spřežení Iditarod a jeho průběh můžete sledovat na internetových stránkách. Závodu se účastní muži i ženy a je dlouhý zhruba 1 800 km. Během závodu je každý odkázaný sám na sebe a své psy. Podpora na trati není téměř vůbec možná a veškeré vybavení a jídlo si každý musí zajistit sám.

Na stejné trati se také startuje závod Iditarod Trail Invitational, který se absolvuje na kole, pěšky nebo na lyžích. Za Českou republiku se v průběhu let účastnilo několik závodníků, ať už se psím spřežením, na kole nebo pěšky.

Botanická zahrada v Troji nabízí spoustu možností ke strávení moc pěkného dne ve společnosti květin. Před naplánováním návštěvy se podívejte na webové stránky zahrady, najdete tam kalendář akcí, které ještě více zpestří vaši návštěvu. Na webových stránkách a sociálních sítích se také objevují informace o tom, co právě kvete.

Zahrada je tematicky rozdělena a můžete si zde prohlédnout zástupce flóry domácí i exotické, například v podobě japonské zahrady nebo americké stepy. Rozsáhlý záhon denivek rozmanitých barev si vychutnáte nejlépe začátkem července. Sbírka obsahuje celkem patnáct druhů a 950 kultivarů. V letním dni si nezapomeňte s sebou vzít deku, bude se vám v zahradě hodit. Můžete si zde v klidu odpočinout třeba s knížkou. Severní, výše položená část zahrady nabízí posezení na lavičkách a spoustu místa na trávníku mezi pivoňkami. V jižní, spodní části si můžete odpočinout na trávníku nebo v pohodlných lehátkách.

Udělejte si vlastní příjemný piknik nebo navštivte místní bistra. Jedno je výlučně s veganskou nabídkou a druhé nabízí běžný sortiment, jako jiné stánky s venkovním občerstvením. Můžete si zde zakoupit suvenýr na památku nebo místní med. V zahradě najdete rozhlednu, která nabízí moc pěkný výhled na Stromovku, přilehlý Trojský zámeček a pražskou čtvrť Dejvice. Ze zahrady je vstup do místní vinice svaté Kláry, kde si příjemně posedíte u sklenky vína. Vstup je možný severní i jižní branou, je tedy na vás, jak si prohlídku naplánujete.

Ve střední a Jižní Itálii se nachází oblasti, kde se vyrábí sůl a nazýváme je saliny. Tyto oblasti jsou chráněnou přírodní rezervací.

Cervia v Emila Romagna a byla známa už v době Etrusků a je to nejsevernější salina v Itálii. Je zde hala na výrobu soli a ke sběru dochází jedenkrát ročně. Nachází se zde mnoho vodních bazénů, ve kterých se sůl usazuje pravidelným přítokem a odtokem do Jaderského moře. Můžete zde navštívit místní muzeum, které se sběru soli věnuje.

Saliny v Trapani a Paceco na Sicílii jsou pobřežní laguny a rozkládají se na rozloze 1 000 hektarů. Sůl se zde sbírá tradičními technikami, které se používají už po staletí. Pobývá tu mnoho ptáků, jako je například vzácný bukač. Vzhledem k příznivému klimatu se zde sběry provádí dvakrát do roka.

Přírodní park Molentargius najdete na Sardínii a je vzácný svým ekosystémem, je to nejdůležitější mokřad v Evropě, žije zde růžový plameňák. Příznivý biotop láká mnoho dalších druhů ptactva a živočišných druhů. Výjimečnou tuto oblast dělá to, že se zde nachází vodní plochy se slanou i sladkou vodou. Tento park se nazývá po vodičích oslů, kteří vozili sůl do sběrných center.

Saliny mnichů u Taranta jsou spojeny úzkým kanálem s mořem, tyto kanály jsou vyhloubeny do útesů. Je zde možné nalézt mnoho tažných ptáků. Sůl se zde již od roku 1 800 nevyrábí. V aktivních salinách se sůl doposavad získává starodávným způsobem. Nechá se odpařit voda a sůl se koncentruje na povrchu, odkud se později ručně nebo průmyslově sbírá.

Tyto oblasti rozhodně stojí za návštěvu.

V Česku postupně vzniká spousta cyklostezek. Ale za našimi sousedy v Rakousku a Německu stále zaostáváme.

Pojďme se tedy nejprve podívat k našim největším sousedům v Německu na známou cyklostezku Elberadweg (Labská stezka). Tato cyklotrasa vede podél toku řeky Labe a má celkovou délku přibližně 1200 km. Vede z Krkonoš až do Cuxhavenenu na břehu Severního moře. V Německu patří mezi nejoblíbenější cyklostezky. Projet se vám ji jistojistě nepovede za jedinou dovolenou. Německý úsek vede téměř po rovině a nabízí spoustu míst k navštívení. Trasu se doporučuje absolvovat proti proudu, a to zejména kvůli převažujícím severo-západním větrům. Projíždět budete po levém i pravém břehu a spojení zajišťují mosty a přívozy. Cyklostezka je v Německu perfektně značená a po její trase a skrze města vás provede logo ELBERADWEG.

S ubytováním je to jednoduché. Nabízejí se téměř sama. Hotely, penziony a kempy podél trasy mají vlastní certifikaci, která je zárukou ubytování pouze na jednu noc, uskladnění kol, možnosti usušení oblečení a základního vybavení na opravu kol. Na Česko-německých hranicích stezka končí v obci Schmilka. Na oficiálních stránkách stezky najdete všechny potřebné informace, včetně tipů, kde se během dne zastavit, občerstvit i mapy ke stažení.

Další ze stezek v Německu je Grünes Dach Radweg. Najdete ji v česko-bavorském pohraničí. Má délku pouze 150 km, ale je zase o něco náročnější, protože obsahuje několik náročnějších stoupání. Výhodou této stezky je, že ji zkušenější cyklista zvládne i během prodlouženého víkendu.

Dalšími cyklostezkami, které doporučujeme, jsou například Tauberradweg a Schlossparkradrunde Allgäu.

Colorado Parks a Wildlife zvažují možnost návratu původních vlků do volné přírody. Obhájci tohoto projektu upozorňují na to, že vlci přirozeným způsobem regulovali výskyt predátorů, jako jsou například kojoti. Farmáři se obávají napadení svých hospodářských zvířat ze stran vlků. Jestli tedy návrat vlků do volné přírody v této oblasti bude mít pozitivní dopad, prozatím nikdo neví. Můžeme se tedy podívat na jiné projekty obnovy fauny a jak se jim daří.

V roce 1999 bylo vypuštěno za pomoci Colorado Park Wildlife (CPW) zpět do volné přírody 218 rysů. Stalo se tak 25 let poté, co zmizel poslední rys z divoké přírody v této oblasti. Těchto 218 rysů bylo dovezeno z Aljašky a Kanady a mnoho z nich zemřelo na vyhladovění. Silné kusy však přežily a průzkum z roku 2010 zjistil, že třetí generace rysa je stabilní a prosperující. V současné době se odhaduje na 150 až 250 volně žijících kusů.

Stádo majestátních losů v Rocky Mountain National Park má tajemství – je z Yellowstonského národního parku.

Na začátku roku 1900, poté kdy lovci téměř vyhladili tento druh, bylo dovezeno z Yellowstonu více než tucet losů. Colorado je nyní domovem asi 287 000 losů, což je více než má kterýkoli jiný stát.

Je známo, že lovci zabili většinu bizonů, kteří se kdysi potulovali západem Ameriky. Obnovení populace bizonů byl nelehký úkol z důvodu genetického onemocnění brucelózou. Vědcům se podařilo gen brucelózy izolovat a obnovená populace bizonů se tak stále zvyšuje.

Současné odhady naznačují, že v Coloradu žije ve volné přírodě nejvíc krůt v historii. Ale nebylo tomu tak vždy. V 80. letech byla drůbež vzácná natolik, že CPW zahájil společné úsilí o návrat krůt do volné přírody a omezení lovu. Dnes lze napočítat asi 35 000 ptáků v 53 státech.

Zásah člověka do přirozeného běhu přírody narušuje ekosystém, který dokážeme jen velmi těžce napravit. Ekosystém je velice křehká rovnováha v přírodě a zdaleka nemáme ucelené znalosti o tom, jak je propojený.

Dnešní svět nám nabízí nespočet možností a je jen na nás, jak je využijeme. Možnosti cestovat využila i mladá čtyřčlenná rodina z města Adelaide, která se rozhodla pro radikální změnu a vydala se na cestu po světě. V dnešní době je možné opravdu všechno. 

Líbánky odstartovaly velké dobrodružství

25letý Dylan Bergamaschi a jeho 23letá manželka Kallie se po svatbě, v roce 2017, vydali na první společnou cestu – líbánky do Kanadských Rocky Mountains. To v nich probudilo nový pohled na život. Rozhodli se pro poznávání a cestování. 

Po návratu domů si sbalili všechny své věci a vrátili se zpět k rodičům, aby ušetřili peníze na nová dobrodružství. Po pár měsících si pořídili 22 místnou dodávku, kterou se rozhodli si ještě vylepšit, což zabralo téměř pět měsíců. 

Dodávka dostala během celého toho procesu dokonce i jméno – Nelly. Pozoruhodné je také to, že dodávka jezdí kompletně na solární energie a je díky tomu šetrným domovem na kolech, ve kterém může rodina plně fungovat a cestovat. 

Děti nejsou překážkou

Spousta lidí si myslí, že s dětmi žádné cestování nepřipadá v úvahu. Tato mladá rodina každým dnem přesvědčuje o opaku. Již na samém začátku jim totiž dělal společnost jejich čtyřletý syn Lincoln. 

Psal se srpen 2018, když se rodina přestěhovala do nového bydlení. Netrvalo to ale dlouho a trio se muselo vrátit zpět do rodného města, aby Kallie mohla porodit další přírustek do rodiny – Zephyra. Doma zůstali pár měsíců, aby vše proběhlo v naprostém klidu a pak se opět vrátili do jejich dodávky – již v plném počtu.

Životní přínos

Mladí rodiče vnímají cestování jako obrovský přínos do života všech členů rodiny. A to zejména pro staršího syna, ze kterého mají všestranného, férového kluka s mnoha zážitky, které ho ve vývoji výrazně posunuly. 

Za další velkou výhodu tohoto životního stylu považují mladí rodiče taky zlepšení jejich vztahu, který je pevný a rozkvetlý jako nikdy předtím. Ví, že se na sebe mohou spolehnout a váží si jeden druhého. 

Jak je to s náklady? 

Dá se to i s malým množstvím peněz. Rodina nejvíce ušetří tím, že je auto poháněno sluneční energií a také tím, že hledají co nejlevnější kempy a místa, kde zaparkovat. Za pár týdnů se v tom každý naučí chodit a najde si své způsoby, jak co nejvíce ušetřit. Na závěr Dylanova slova: “Jednou z nejlepších věcí na cestování v naší dodávce je to, že i když se prostředí neustále mění, jsme stále doma.”