Systematické pozorování klimatických parametrů většiny planety začalo teprve před 150 lety, s ohledem na stáří Země jsme tedy v úplných začátcích.

Klima naší planety se postupem věků otisklo například do fosilií. Pokud tyto stopy dokážeme přeložit pomocí vědeckých principů do naší řeči, získáme tím psanou kroniku planety. Morény nám ukazují pohyb ledovců a zmrzlá voda v nich zase biologické složení tehdejší fauny a flóry. Morény jsou velké nánosy kamenů vzniklé pohybem ledovců. Méně známým ukazatelem jsou teplotní profily u vrtů, které dosahují hloubky až jeden kilometr.

Globální platnost mají ukazatele odvozené ze vztahů mezi izotopy kyslíku, uhlíku a vodíku. Asi před 2,5 miliardami let se objevila první doba ledová. Ledové pole zasahovalo až do míst dnešního New Yorku. Poté na Zemi působila velice slabá intenzita záření, a přesto zde žádný led nebyl. V době, kdy ještě neexistovaly Alpy ani Himaláje, byla teplota na Zemi větší až o 7 °C. Klimatické změny také ovlivnily vývoj lidstva na Zemi. Kolem roku 1000 se začaly zlepšovat teplotní podmínky oproti letem předchozím, bouře a extrémní podmínky se přesunuly dále na sever. Vikingové vypluli na moře a začali osidlovat Island a Grónsko. V polovině 17. století naopak teplota trvale klesala a například v Anglii vedl tento setrvalý pokles k postupnému úpadku zemědělství a k rozšíření chovů dobytka, zejména ovcí.

Od 19. století se průměrná teplota trvale opět zvedá, ledy tají a hladina oceánů se zvedá. Díky klimatickým změnám můžeme vytvořit modely, které nám ukáží, jak se bude klima měnit v následujících stoletích. Vývoj lidstva má určitě jistý vliv na klimatické změny, ale pravidelné výkyvy teplot jsou dané vývojem planety, a to už nijak neovlivníme. Můžeme se pouze snažit přizpůsobit a splynout s klimatickým koloběhem přírody.

V tomto dílu se podíváme na využití kořenů, cibulí, hlíz a oddenků za účelem výroby koření. Podíváme se na méně známé druhy a povíme pár dalších zajímavostí.

Kořen kosatce má chuť podobnou malinám a fialkám. Vyrábějí se z něho sirupy a přidává se jako ochucovadlo do medu. Používá se při léčbě plicních potíží, kašle a onemocnění jater. Prášek z kořene kosatce je skvělé protizánětlivé koření. Ve starověkém Římě sloužil kořen kosatce jako make-up.

Maranta třtinovitá, zvaná také Arrowroot, se pěstuje již několik tisíc let. Voní jako zelené fazolky, slouží k zahušťování pokrmů a používá se jako surovina pro pečení. Dá se také použít při výrobě papíru. Ženšen pravý má mnoho lidových názvů, které popisují jeho všestranné účinky. Jeden z jeho názvů zní panax, což znamená všelék. Jeho účinky podporují imunitní systém a blahodárně působí na psychiku. Obyvatelstvo Severní Ameriky dlouhá léta považovalo ženšen za posvátnou rostlinu.

Další poklad z rostlinné říše je zázvor, je velmi ostrý, a proto je zapotřebí opatrnosti, pokud jde o jeho užívání. V kuchyni se používá k ochucení masa, zajímavým způsobem ochucuje čaj a přidává se také do koláčů. Kandovaný zázvor je přírodní alternativou pastilek při nachlazení. Latinské pojmenování pochází se sanskrtu a v překladu znamená trubkovitý kořen. Zázvor se hojně využíval odnepaměti po celém světě. Každá civilizace si našla svůj vlastní způsob užití. Cibuli všichni znáte, a tak vám jen prozradíme, že slouží jako hnědé barvivo na vlnu. Česnek chrání před účinky slunečního záření. Křen obsahuje velké množství vlákniny. Kurkuma se přidává do teplého mléka a tím vzniká lahodný nápoj pro zahřátí. A například lékořicí krmil Hanibal své slony, když se svou armádou přecházel Alpy.

V tomto dílu se zaměříme na využití kůry, dřeva a pryskyřice z rostlin za účelem výroby koření. Podíváme se  na méně známé druhy a povíme vám pár zajímavostí.

Kadidlo se získává ze stromů nařezáváním kůry. Drtivá většina produkce pochází ze Somálska. Vyznačuje se hřejivou aromatickou vůní podobnou borovici. V kuchyni nachází využití jako příchuť pro zmrzlinu nebo do máslových sušenek. Kadidlo má protizánětlivé a dezinfekční účinky. Napomáhá při udržování zdravých zubů a dásní. Používá se do vonných tyčinek pro navození pohody a relaxace.

Starověké Egypťanky používaly popel z kadidla jako oční stíny. Dračí krev je světle červená pryskyřice a pochází z mnoha druhů rostlin. Od starověku se používala jako lék na mnoho různých potíží a k barvení látek. Chuťově není příjemná, podává se pouze jako dochucovadlo. Využití v kuchyni nachází při přípravě sirupu. Širší využití nachází jako lék při potížích střevní zácpy, úplavice a dýchacích onemocnění. Má dobré antivirové a antioxidační účinky. Přidává se do kadidla a uplatnění nachází v různých rituálech a hrnčířství. V kosmetice ji najdeme jako součást barviva pro rtěnky.

Sumah je koření ze škumpy, je chuťově podobná tamarindu, ale není tak výrazná. Mladé výhonky se dají oloupat a sníst syrové. Přidává se do marinád, dušených mas a chleba. Sumah má obrovskou zásobu antioxidantů, a navíc obsahuje dostatek vlákniny. Olej se dá použít při výrobě svíček.

Santalové dřevo uvolňuje svalové napětí, tím zabraňuje křečím a působí dobře i proti zánětům. Rozemletý santalový prášek smíchaný s medem a cukrem napomáhá ke správnému zažívání. Skořice snižuje cholesterol a působí preventivně proti srdečním onemocněním. Myrha je vonná pryskyřice a získává se z kůry statných trnitých stromů.

V tomto dílu se zaměříme na využití plodů z rostlin za účelem výroby koření. Podíváme se na méně známé druhy a povíme vám pár zajímavostí o běžných druzích.

Mauricijská papeda se řadí mezi citrusy a někdy bývá nazývána kafrová limetka. Slovo kafr v některých kulturách znamená nevěřící. Tento citrus dodává chuť thajským pokrmům a dobře se kombinuje se zázvorem. Využití nacházejí také listy, a to podobně jako bobkový list. Jadérka obsahují hodně pektinu a využívají se tedy pro konzervování. Přidává se do koupelí a tělových sprejů. Stejně jako známější druhy citrusů a papeda má protizánětlivé účinky a hodí se tedy pro zvýšení imunity. V Kambodži mísí šťávu z papedy se svěcenou vodou. Tamarind je krásný strom, plod tvoří lusk se semínky. Tamarind patří mezi ovoce a je tedy velice neobvyklé, že jeho plody obsahují vápník. Tamarind je extrémně kyselý a jeho ochutnání je opravdu zážitek. Hodí se výborně k rybám a do polévek. Uplatnění nachází také v sorbetech pro zmrzlinu. Vyluhováním listů se získává žluté barvivo a jeho dřevo se používá při výrobě podlah. Účinkuje jako protijed, snižuje horečku a napomáhá při udržování správné hladiny cholesterolu. V nočních hodinách uvolňuje do ovzduší kyselinu.

Jalovčinky je jediné koření, které nám poskytují jehličnany a výborně upravují zažívání. Název coco pro kokosový ořech pochází z portugalštiny a vykládá se jako lebka, hlava nebo čarodějnice.

Badyáník se pěstuje v Japonsku v okolí chrámů a hrobek. Morušovník dokáže vymrštit svůj pyl rychlostí až 560 kilometrů za hodinu a jeho suché dřevo se výborně hodí pro uzení masa. Z nového koření se v Indii připravuje likér Pimento Dram.

Vanilkovník je po šafránu druhým nejvzácnějším kořením a vanilku používali k dochucování již staří Aztékové.

V tomto dílu se zaměříme na využití semen z rostlin za účelem výroby koření. Podíváme se na méně známé druhy a povíme vám pár zajímavostí o běžných druzích.

Aframom pochází z bažinatých oblastí afrického pobřeží a nazývá se také rajské zrno. V dávných dobách se semena převážela v karavanách přes Saharskou poušť. Byl oblíbený za vlády královny Alžběty I. a později byl zakázán kvůli obavám ze zneužití při výrobě lihovin. Rostlina má krásné tmavě vínové květy, které jsou plné tmavých semínek. Má aromatickou a poměrně ostrou chuť s citrusovým nádechem. Využívá se při přípravě masa, ale hodí se také na ovocné dezerty. Jako jemný povzbuzovací prostředek je vhodný při únavě.

Pískavice, řecké seno, roste na březích moře a je lehce cítit po jeteli. Použití sahá do dávné minulosti, v Íráku se využívala již kolem roku 4 000 před naším letopočtem. Židé ji smíchali s vroucím olejem a využívali v boji s Římany. Chuť má silně aromatickou až nahořklou. Využívá se hojně v Indické kuchyni při přípravě dhálu. Výborně se hodí do nakládaných okurek a různých marinád. Najít ji můžete ve žvýkačkách, rumové tresti nebo jako imitace vanilky. V tradiční medicíně pomůže při léčbě nachlazení a bolestech krku, je to přírodní antibiotikum. Je bohatým zdrojem železa, které potřebují pravidelně doplňovat zejména ženy. Známější druhy rostlin využívající semena jako koření je například sezam.

Masáže sezamovým olejem pomáhají cirkulaci krve. Anýz se využívá proti hadímu uštknutí a bodavému hmyzu. Semena petržele používali Řekové při svých obřadech. Muškátový oříšek je nejdůležitějším kořením v dýňovém koláči. Lněné semínko zvýrazňuje chuť některých sýrů. Fenykl se o svatojánské noci věšel na dveře, aby odháněl zlé bytosti. V Egyptě můžete ochutnat kávu s příchutí kardamomu.

Koření slouží v kuchyni k dochucování pokrmů, ale používá se také k dobarvování i jako konzervant. Některé druhy slouží pro náboženské účely nebo v kosmetice.

Rozdíl mezi kořením a bylinkou je pouze v tom, jakou část rostliny použijeme. Mezi bylinky se řadí části rostlin jako listy a stonky. Kořeny, semena, bobule, kůra a poupata se používají právě pro výrobu koření. Škála aromatických plodin je úžasná, záplava všech barev, chutí a vůní nám nabízí nekonečné množství zážitků. Mnoho těchto dochucovadel má svůj původ v tropických a orientálních oblastech naší planety. Jen málo druhů koření pochází z chladnějších částí.

Na středověkém seznamu koření bylo santalové dřevo a myrha. Obchod s kořením kvetl již od svého počátku před více než čtyřmi tisíci léty na Blízkém východě. Obchodníci s kořením nesmírně bohatli, na koření vzrostla moc Benátek a dalo vzniknout rozlehlým impériím. Protože podnikání bylo stále výnosnější, staly se jak z koření, tak i z dohledu nad oblastmi zdroje bohatství a moci.

Tato místa se často držela v tajnosti a cesty k nim s sebou přinášely riziko přepadení. Muškátový oříšek prý může odpuzovat mouchy přenášející mor a obchodníci po Evropě jej prodávali se ziskem téměř šest tisíc procent. Koření má i méně známé použití, například len se používá k výrobě hudebních nástrojů. V našem krátkém seriálu se podíváme na ta méně známá koření a jejich použití.